Ohlédnutí za sezónou: Nejlepší umístění po návratu k samostatnému fungování

Při ohlédnutí za uplynulou sezónou musíme začít na úplném konci té předchozí – na dopalné. Tým se zde nejen rozloučil se soutěžním ročníkem, ale stanovil si jasné úkoly a představy pro nadcházející sezónu.

Tyto cíle se nám alespoň zčásti podařilo splnit. V zimě se pravidelně každý týden trénovalo, což bylo vidět hned na začátku soutěže, kdy tým urval první dvě vítězství. Výkony s Tempem a Louny byly sice ještě trochu kostrbaté, ale bylo na čem stavět. V následujících čtyřech zápasech jsme sice na vítězství nedosáhli – mimo jiné kvůli zranění Honzy Brože, který nám po úrazu nohy vypadl na dva měsíce. Ale rozhodně se nedá říct, že by šlo o špatná utkání. Všechny zápasy v jarní části byly velice „baseballové“, což značí velký posun oproti minulým letům.

Před prázdninovou pauzou jsme drželi vyrovnanou bilanci 6 výher a 6 porážek. Jediná prohra, která nás mohla mrzet, přišla v Lounech, kde jsme v oslabené sestavě podlehli 8:10. Týden nato jsme si ale spravili chuť: v posledním zápase před prázdninami jsme po mnoho letech dokázali porazit Old Boys.

Problém však nastal během prázdnin. První měsíc jsme si dali volno, ale v srpnu už se nám nedařilo navázat na předchozí morálku a na trénincích jsme se příliš nescházeli. První zápas po dvouměsíční pauze tak byl doslova křtem ohněm. Výjezd do dalekých Domažlic pro nás skončil debaklem a nedokázali jsme navázat na jarní výkony. Následovaly další dvě porážky se silnými soupeři a v tabulce nás přeskočily Louny. Naštěstí jsme se dokázali včas zvednout a připsali si dvě povinné výhry proti Céčku a Rakovníku, díky čemuž jsme se vrátili zpět na 6. místo. Poslední zápas jsme odehráli na Kotlářce – vyrovnané utkání s letošním vicemistrem nakonec skončilo 3:7 v náš neprospěch.

Sezónu tak zakončujeme na 6. místě, což je naše nejlepší umístění od návratu k samostatnému fungování týmu. Cíl, který se zpočátku zdál jako bláhový, nám utekl jen o jedinou příčku.

Obrovským přínosem byla pomoc hráčů z kategorie U15 – někteří z nich už dnes tvoří pevný základ mužského týmu a počítáme s tím, že v dalším roce se jich v kádru zapojí ještě více. Po základní části jsme byli čtvrtí v počtu doběhů, což jasně ukazuje, že pálka byla naší silnější disciplínou. Na druhou stranu, v počtu inkasovaných doběhů jsme skončili až osmí, což pro změnu odkrývá naše reálné rezervy v defenzívě.

Celkově můžeme sezónu hodnotit velmi pozitivně. Teď je ale klíčové na ni navázat – přesně víme, na čem musíme zapracovat!